Vítejte na webových stránkách ČSSD Brno-Jundrov.

Najdete zde aktuální informace o našich aktivitách v Brno-Jundrově a kandidátech ČSSD za Brno-Jundrov.

 


 

Co je cizí majetek?

Zdeněk Koudelka

Majetkový trestný čin porušení povinností při správě cizího majetku slouží k ochraně majetku před nepoctivou správou. Skutková podstata chrání vlastníka před zneužitím moci manažery. Ovšem někdy je tato skutková podstata užívána proti samotnému vlastníku. To je však nelogické i neústavní. Vlastník má ústavně chráněné právo nakládat svobodně se svým majetkem, pokud nedojde k újmě práv jiných nebo obecného zájmu.

Cizí majetek

Majetek obchodní korporace je odlišný od majetku společníků (akcionářů, členů). Nejvyšší soud v oblasti trestního práva při naplnění skutkové podstaty trestného činu porušení povinností při správě cizího majetku judikoval, že majetek právnických osob nelze směšovat s majetkem společníků nebo akcionářů.

Ovšem nelze se dívat na takový majetek obchodní korporace jako na cizí majetek v rámci této skutkové podstaty. To, že je z hlediska soukromého práva osoba společnosti odlišná od osoby společníka, neznamená, že je cizí osobou a tedy má cizí majetek. Společník je dle výše svého podílu ovládající osobou vůči jemu vlastněné společnosti jako ovládané osobě. Je mezi nimi dán právní vztah, nejde o cizí osoby.

Příkladem je společnost, která má jediného společníka, jenž je zároveň statutárním orgánem i nejvyšším orgánem společnosti. Je evidentní, že výše majetku korporace má vliv na majetek společníka. Pakliže bude mít korporace majetek za miliardu a ten převede na jiného, dotkne se to majetkové hodnoty podílu (akcie) takového společníka. Je tedy zřejmé, že hodnota majetku společnosti a hodnota majetku společníka je provázána právě přes jeho podíl na společnosti.

Vlastnická svoboda

Z pohledu soukromého práva může každý, včetně obchodní korporace, darovat majetek komukoli. Jde o součást práva vlastníka se svým majetkem svobodně nakládat, včetně jeho převedení na jiného. Samozřejmě neobvyklé dary podstatně zmenšující majetek obchodní korporace se dotýkají vlastnického práva společníků, proto by měly být činěny jen s jejich souhlasem. Pakliže však statutární orgán je zároveň jediným společníkem anebo s darováním souhlasí společníci např. formou usnesení nejvyššího orgánu společnosti (valné hromady), není ohrožen cizí majetek, protože statutární orgán zároveň jedná jako společník. Mohou-li společníci rozhodnout o zrušení obchodní korporace a převést na sebe či jiného likvidační zůstatek, mohou i za existence korporace svobodně nakládat s jejím majetkem. Státu do takového jednání soukromých osob nic není a to včetně policie a státního zastupitelství.

Základní povinností při správě cizího majetku je povinnost postupovat podle přání vlastníka, přitom majetková hodnota korporace je součástí majetkové hodnoty jejich společníků. Pakliže tedy společníci si přejí, aby jejich společnost uzavřela určitou smlouvu, je základní povinností statutárního orgánu korporace naplnit přání společníků. Z pohledu porušení povinností při správě cizího majetku nemá smysl zjišťovat, zda protiplnění ve smlouvě bylo odpovídající či nikoliv, pakliže společníci dárce s darem i jinou smlouvu zkracující majetek korporace souhlasí. Zvlášť to vynikne u osobních společností - společníků veřejné obchodní společnosti a komplementářů komanditních společností, kteří ručí za závazky společnosti a tedy nesou přímo majetkové důsledky jednání takové společnosti.

Ochrana jiných práv a zájmů

Porušování povinností při správě cizího majetku doprovázelo tunelování společností v 90. letech 20. století, což vyvolávalo sankční reakci represivních orgánů státu. Ale takovou reakci nelze uplatnit vždy a všude. Je třeba hodnotit konkrétní okolnosti. Pakliže je zkracován majetek společnosti s cílem vytunelovat společnost ve prospěch spřízněných osob, je takové jednání protiprávní, byť by bylo činěno se souhlasem nejvyššího orgánu společnosti, je-li zkracován majetek korporace s cílem uškodit minoritnímu společníku, protože důsledky takového jednání dopadají skrze hodnotu jeho podílu na korporaci na majetek společníka, který je skutečně majetkem cizím z pohledu většinových společníků. I zde však je otázkou, zda je správná trestněprávní represe, pokud s příslušným majetkovým jednáním vyslovil souhlas nejvyšší orgán společnosti a minoritní společník neuplatnil prostředky ochrany u soudu podle zákona o obchodních korporacích. Měla by zde platit obecná zásada, že trestní represe je až nejzazším prostředkem ochrany práva.

Rovněž jsou trestné majetkové přesuny, pokud mají zamezit uspokojení věřitelů, čemuž však slouží trestné činy poškození věřitele, zvýhodnění věřitele nebo způsobení úpadku. Je logické bránit i daňové zájmy státu s tím, že některá majetková jednání mohou být činěna s cílem snížení základu daně anebo s cílem získat odečitatelné položky či slevy na dani. Ovšem k postihu tohoto jednání slouží daňové trestné činy, ne porušení povinností při správě cizího majetku. Navíc obchodní korporace může poskytnout jakýkoliv dar a ne jen dar daňově uplatnitelný.

Závěr

Pakliže je v rámci soukromého práva dovoleno neomezené darování a společníci mohou svobodně kdykoli přikročit ke zrušení korporace a libovolnému užití likvidačního zůstatku, nelze v oblasti trestního práva na majetek jejich společnosti hledět jako na majetek cizí, protože důsledky majetkové jednání společnosti se dotýkají hodnoty jejich majetkového podílu na korporaci.

* Doc. JUDr. Zdeněk Koudelka, Ph.D., Katedra ústavního práva a politologie Právnické fakulty Masarykovy univerzity. zdenek.koudelka@mail.muni.cz